Listopád
Alena Mornštajnová
Alena Mornštajnová letos přišla s novou knihou, která je ale tak trochu jiná, než ostatní. Autorka sice zůstává u společenské prózy, ale tentokrát se
vrhla na fiktivní historii, což mě už od začátku velmi zaujalo. Listopad 89 naopak. To je asi nejstručnější shrnutí knihy. Ukrývá toho ale mnohem víc,
než si dokážete představit a za mě rozhodně stojí za přečtení, protože si díky této knize spoustu věcí uvědomíte. Zamyslíte se nad tím, jaké by to
bylo, kdyby v roce 89 nenastal převrat, ale naopak by vše ještě více přitvrdilo a utáhlo se. Alena Mornštajnová se při psaní inspirovala mimo jiné u
států, kde stále ještě funguje totalitní režim a ráda by, aby kniha lidem připomenula, jaké to dříve bylo, když lidé neměli svobodu volby. Já tuto dobu
nezažila, každopádně i tak z ní mám respekt a vážím si doby, ve které žijeme nyní. Za poslední rok nám sice životy také trochu poutáhl covid, takže
jsme si nějaké omezení vyzkoušeli i my, kteří jsme dřívější režim nezažili. Nicméně se to podle mě absolutně nedá přirovnávat k sobě a navíc víme, že
tohle covidové období snad brzy skončí, už teď máme lepší vyhlídky. Jaké vyhlídky byste ale měli, kdybyste žili v roce 89. Celý svůj život žijete
nesvobodně. Nevíte, kdy to skončí. Pak máte na chvíli svobodu na dosah, ale ona vám ulítne a vše je ze dne na den ještě stokrát horší. Bojíte se
cokoliv udělat, aby vás nestihl trest. Ten si zkusí hlavní postava knihy Maja, která je při nočním zásahu zatčena za účast na listopadových protestech a
odsouzena k dvaceti letům vězení. Její manžel při zásahu zmizel úplně, a tak dcera Lenička zůstává u Majiných rodičů, společně se svým bratrem,
kterého má Maja z předchozího „vztahu“. Když je Maja propuštěna, nezůstane jí skoro nic a nikdo, navíc si musí zbytek trestu ještě odpykat prací v
prasečáku, který se nachází v zapadlé vesničce daleko od domova, kde je pod dohledem ostatních obyvatel. V knize poznáváme také Magdu. Ta
vyrůstá v "ozdravovně" a ona i ostatní děti tam věří, že se jich rodiče zřekli a zradili je. Ve skutečnosti je to zařízení, které si vychovává budoucí kádry
k totalitní poslušnosti. Už od mala jsou děti vedeny přísnými pravidly a musí dodržovat pevně stanovený režim. A pokud vidí, že je jiné z dětí porušuje,
musí ho bezprodleně nahlásit. Nikdo nesmí vybočovat a všichni musí poslouchat. Je zajímavé postupem času sledovat, jak Magdu tato výchova
ovlivňuje a tvoří ji. To, že kniha ukazuje, jak moc záleží na výchově a prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, se mi hodně líbilo a dalo mi to zase jiný
pohled na lidi. Samozřejmě vím, jak velký má výchova vliv, nicméně tady je to vykresleno opravdu extrémně. Autorka mě opět naprosto vtáhla do
děje, jako to dokáže vždycky. Nemohla jsem se od čtení odtrhnout a myslím, že i konec je naprosto výborně zpracovaný. I když jsou postavy dost
odlišné, oblíbila jsem si obě a díky autorčině spisovatelskému umu jsem je obě dokázala dobře pochopit a vcítit se do nich. Knížku rozhodně
doporučuju, pokud vás trochu baví historie a její vyprávění z pohledu obyčejného člověka, který danou dobu žije. I když tady to je historie fiktivní, na
mnoha místech na světe to určitě nemá daleko k realitě.
