Borečnice

První písemná zmínka o obci je z roku 1354 za panování krále Karla IV., kdy Jakub z Borečnice byl místopurkrabím v Písku — spravoval a vybíral důchody. Je jisté, že zde žili lidé dávno před tímto datem, o čemž svědčí různé archeologické nálezy. Jméno vsi se podle jednoho výkladu odvozuje od osobního jména Boreš, podle dalšího od polohy místa — mezi borovými lesy. Až do I. republiky se jméno vsi psalo se „č" — Borečnice.

Dne 14. března 1405 učinil Mikuláš řečený Volynský, tehdejší majitel vsi, zápis do desek zemských, že postupuje ves Borečnici se dvěma mlýny, kteréžto zboží mělo cenu 55 kop grošů ke špitálu Písku, který byl založen křižovníky s červenou hvězdou. Lidé ze vsi byli povinni „dříví ke špitálu vozit, kyje sekati, vorati, a co bylo třeba".

V té době patřila k Borečnici ves Skrejšov se třemi „osedlými hospodáři" a zájezdní hospodou. Roku 1547 po odporu českých stavů proti Ferdinandovi I. a po nechvalně známém „Sněmu krvavém" bylo městu Písku zkonfiskováno některé zboží, práva, privilegia a vesnice, mezi které patřila také Borečnice. Tento majetek byl prodán Adamu Čepickému ze Sudoměře, v roce 1553 přešel na jeho dcery. Roku 1560 koupil ves Jan Deym st. ze Střítěže a začlenil ji do tzv. čížovského statku.

Roku 1654 v tzv. Berní rule se uvádí tito osedlí: Jiřík Sluka, Jan Nosek, Vít Janda, Šimon Žebříček, mlynář Topinka (mlýn o dvou kolech), Šimon Žebříček (mlýn o jednom kole), Vít chalupník, Jan Žmejkalík. V roce 1726 kupuje Čížovou s vesnicemi Antonie Josefa Černínová z Chudenic, roku 1753 přechází tento majetek sňatkem na Augusta Antona z Lobkowicz, roku 1932 na Ludmilu Lichtensteinovou roz. Lobkowiczovou, a to až do roku 1948.

Kaplička a obecní život

Ve vsi byl původně zavěšen zvon v lomenici místní hospody. Když se zvonilo, pohybovala se i střecha, proto byl zvon zavěšen na dřevěný sloup naproti statku čp. 1 — Jandů. Když sloup zpuchl, vystavěli občané roku 1855 kapličku. Je zasvěcena „Neposkvrněnému početí Panny Marie".

V roce 1871 se oddělila Borečnice od Zlivic a Nové Vsi jako samostatná obec. Od počátku 18. století se vyskytuje na Borečnické hospodě příjmení Schrönil. Kolem roku 1890 býval v Borečnici kovář, truhlář, bednář a tesaři pod tesařským mistrem Kulatkou, opravovaly jezy na Otavě, v zimě sekali pražce pro železnici.

Na jaře roku 1919 byla proti usedlosti čp. 25 zasazena lípa Svobody. V roce 1928 jako první vystavěl nad Smetiprachem dřevěnou chatu malíř J. M. Gottlieb, šéf výpravy Národního divadla. Nejvíce osob, stále žijících v obci, bylo napočítáno r. 1880, když v 27 domech žilo 210 obyvatel. V roce 1902 byla založena obecní knihovna.

Sbor dobrovolných hasičů

K ustavení hasičského sboru přispěla řada požárů: v roce 1864 vyhořela u Nosků (čp. 3) stáj a podruská chalupa, roku 1866 domek čp. 19, roku 1885 celý statek Kašparů (čp. 22), roku 1902 mlýn Smetiprach (majitel Karel Svoboda), roku 1923 mlýn Tlučků (majitel Stanislav Sulan) a roku 1924 kolna Fr. Váni (čp. 13).

Na podzim roku 1924 se ustavil Sbor dobrovolných hasičů. Zakládajícími členy byli Matěj Sluka a František Janda, dále se přihlásilo 11 členů činných. Stříkačku ruční a výzbroj pro 10 mužů zakoupila obec za 24 000 Kč. Hasičská kolna byla vystavěna za 6 000 Kč. Slavnost odevzdání stříkačky byla 5. července 1925 na Slukově louce.

Dne 3. července 1928 se konal v Borečnici sjezd I. okrsku hasičské župy písecké za účasti 6 sborů se 105 členy — čistý zisk byl 1 800 Kč.